Něco si přeješ ale...
Něco si přeješ tak strašně dlouho a když je to konečně nadosah..Musíš odmítnout..život není fér... Ale nezbývá ti nic jiného, než to brát jako další okamžik tvého života...
Co vlastně chceš?
No tak! Povídej! Čekám na to už tak strašně dlouho! Až mi vysvětlíš vše
co má být vysvětleno,protože to mi dlužíš! Co chceš když říkáš,že je Ti
to líto,co chceš,když říkáš,že nemůžeš zapomenout?
Co chceš když zdravíš s andělským úsměvem,co chceš když se rádoby
zajímáš? Co chceš když povídáš,co chceš když se díváš svýma modrýma
očima až do duše?
Říkáš,že chceš mě...Vždycky jsem myslela,že nejdůležitější je to co
chceš Ty.Možná je to pravda,ale teď jsem si jistá tím co NECHCI JÁ.
Nechci čekat každý den a doufat.
Nechci sedět sama u telefonu.
Nechci plýtvat kapesníky.
Nechci jen němě koukat do zdi a představovat si.
Nechci už o tom snít.
Nechci už o tom mluvit.
Nechci už to chtít!
Nechci už být s Tebou,nemůžu..
A tak jako ses omlouval Ty,omlouvám se teď já.
Omlouvám se,že je příliš pozdě.
Omlouvám se,že už nesnesu bolest..Tu která mě svírala při každém
pohledu na tebe s jinou.Při pohledu na tebe jak jsi šťastný..i
nešťastný..
Omlouvám se,žes mě poznal.
Omlouvám se,že jsem Tě milovala...
přidat komentář