Moje "oprášený" myšlenky
To mi jednou jeden z mích FellazZz
takhle řekl:"Ty bys snad něco dokázala napsat i o smítku prachu...". Já
to vzala jako výzvu a vsadila se s ním, kdo na toto téma napíše věčí píčovinu... x))
Někdo je prachatej, jiný zas prašivej. Další může být sprostě
prachsprostý, zatímco jeho soused doma vlastní tucet prachovek. Co
tamhleten pán? Určitě chodí do lesa sbírat prašivky. A ještě ke všemu
může bydlet zrovna v Prachaticích! Co si o tom myslíte? Že to nejde
vůbec, ale vůbec dohromady? Ale jde...! Něco málo spolu tihle lidé
společnýho mají. Vezmeme-li to po stránce jazykový, spojuje je pár
písmen stejnýho slovního základu - tedy PRACH... Co se významu týče,
tak ani tady prach nikde nezaostává (jak všichni dobře víme, dostane se
opravdu všude). Všechno se vším souvisí.
Sledujte:
Proč se menuju "Prachatice" zrovna "Prachatice"? Podle mojí
teorie tam mají fůru prachu. A k tomu, aby se ho obyvatelé Prachatic
účelně zbavili, slouží "prachovky" (už je jenom na nich, jestli je
použijí anebo budou žít zahaleni oblaky poletujících smítek prachu).
"Prašivky"?
Žádný houbař si je do smaženice nesbírá. Nikdo je nemá rád
- když do nich kopnete, tak se jen zapráší a zůstane vám "prašivý
prázdno". Tak sme se dostali ke slovu "prašivý".
Prašivý prázdno moc
příjemný není, stejně jako ostatní prašivý věci. Ale co to "prachatý"?
Na první pohled se zdá nereálný, že by peníze měly něco společnýho s
prachem. Ale není tomu tak - neboť když je někdo nehorázně prachatej,
říkáme si my, ti méně prachatí lidé, kteří si nemohou dovolit zaplatit
pomocnou pracovní sílu uklízející nám doma nejen prach a další
nečistoty, že v naší zemi je ekonomická situace nehorázná.
Úděsná.
Strašná.
Sprostá (chceme-li zesílit a zdůraznit naše rozhořčení,
použijeme často slova "prachsprostá"...). To není zdaleka všechno: přijde -
li někdo k prachům cestou nečestnou, jsou to peníze špinavý. A špinavý
věci často bývají zaprášený. A sme doma! Teda... ne úplně. sme zatím
jen před prahem domovních dvěří. (Sakra, píše se "práh" anebo
"prách"..?!?!?!) Na něco sem totiž málem zapomněla: Platí to nejen pro
lidi prachatý či prachsprostý. Platí to pro všechny lidi (i pro ty,
kteří sou alergičtí na prach). Prach sme a v prach se obrátíme...
(Hluboká to myšlenka, žejou?)
Když ale sme prach, tak proč prach vlastně tak nemáme rádi? Vždyť
takový smítko prachu je velký asi jako malý nic. Anebo velký nic? Jak
poznáme, jestli je nic malý nebo velký, když je to nic. Nikdo "nic"
nikdy neviděl, takže těžko říct.
Zato smítka prachu.... ta vidět sou!
A proto sou často trny v našich očích, když nevábně zdobí naše obývací
pokoje.
Ale když to vezmu z druhý stránky, tak právě v tu chvíli, kdy
se na poličkách začne objevovat prach, roztržitou hospodyňku trkne, že
by to chtělo čas od času "vyprášit prachu kožich".... Třeba mě. Místo
toho abych poletovala po domě v prachovkou v ruce a udržovala stále
pořádek, raději se věnuji spaní v prachových peřinkách. Kdyby mě občas
nezarazila tvořící se prachová závěj na té velké šatní skříni, nevím
nevím.... ale teď ruku na srdce - jak často vy utíráte doma prach?
Myslím, že nejsem sama, kdo dává raději přednost prachovým peřinám. A o
čem si to v nich asi tak sním?
Občas se mi zdává o tom, jak mi narostla křídla a mohla sem s vznést k
oblakům. Uměla sem létat. Když sem otevřela oči, uiděla sem smítko
prachu, které si lehce v tanečním rytmu poletovalo okolo. Umí létat...
narozdíl ode mě nejen ve snu.
Ale ani kvůli tomu bych s ním svou
totožnost neměnila. Ne proto, že je tak malý - dočetla sem se v
chytrém zdroji, že prachová částce měří méně 500 mikrometrů. Ja sice
taky svým vzrůstem nejsem největší, ale ve srovnání s prachovým smítkem
jsem obr. A ještě ke všemu sem mocná! Mnohem mocnější než ta nebohá
prachová částice. I když nepatřím do královského rodu a v mých žilách
nekoluje modrá krev, zvládnu toho více než dost.
Jedním pohybem ruky se
navždy zbavím všech prachových smítek v dohledu. A když budu chtít, tak
jedním jediným kliknutím ukončím i tuto úvahu.
Nevěříte?
Tak sledujte!!!
...
(!!!"KLIK"!!!)
---
přidat komentář